Síla ženy

Tento příběh je vlastně reflexí ženám, které se zúčastnily přechodového rituálu do ženství. Jelikož moje žena Míša v té době ještě kojila, tak jsem se nepřímo, jako svědek, účastnil také. Hlídal jsem totiž obě naše děti v prostorách Acentra, kde rituál probíhal. Byl jsem tam jediný muž, a jak jednou řekl můj kamarád Václav - připadal jsem si tam jako tečka v monádě. Obklopen ženami, jejich energií a silou. Zde je moje výpověď o tom, co jsem tam zažil.

Milé ženy,

rozhodl jsem se napsat taky reflexi na víkend strávený s vámi. Očima svědka, muže. Píšu to protože, i když jsem to neměl v úmyslu, tak jsem byl součástí vašeho rituálu a procesu. A i já jsem odjel proměněn. Zároveň jsem nebyl schopen tváří v tvář tolika ženám v kruhu sdílet vše, co jsem chtěl či potřeboval. A navíc až teď jak píšu, tak mi to vše skutečně dochází. Tento příběh je takovou nadstavbou mého sdílení a pro mě velkou úlevou. Doufám, že to bude pro vás obohacující.

Nikdy jsem ještě nezažil, to, co během tohoto víkendu. A díky vám u mě nastalo léčení ve vztahu k ženám a uvědomění si svých strachů.

… jako muž hluboce lituji, utrpení, znesvěcení, ponížení, násilí a bolesti, které jsme my muži způsobili vašemu tělu a vaší duši. Před tímto rituálem, jsem o tom věděl, protože jsem si to někde přečetl. Díky vašemu řevu a autentickému prožívání utrpení a bolesti za mnoho generací žen jsem si toto uvědomění hluboce prožil. Prožil jsem si svůj strach z ženských emocí, z vaší síly. Můj základní pocit v přítomnosti žen, je ohrožení místo bezpečí a neustále očekávám, kdy přijde ponížení nebo odsouzení nějaké části mého mužství, která není přijímána. Uvědomil jsem si, že moje agrese vůči ženám, je způsobena strachem z ponížení, manipulace a odsouzení. Tento strach je hluboký a jakoby odjakživa trvající. Mám v sobě mnoho zranění způsobených ponížením, manipulací a odsouzením. A přestože, to může působit, že jsem nezraněn, že se mě to nedotklo, že jsem v pohodě, tak to tak není, jen to skrývám a myslím si, že tím ukazuji svoji sílu. Ale vždy to strašně bolí, tam uvnitř. A nikdy nevím co s tím dělat, nevím jak se bránit. Ukažte mi viditelného nepřítele a já budu bojovat, ale toto je neviditelný nepřítel, tam jsem bezmocný. Na to moje síla nestačí…a tak se bojím.…a jsem agresivní…na to, co je viditelné…na ženu.

Další velká zkouška pro mě nastala, když jsem s vámi seděl v kruhu a měl jsem sdílet, jak se cítím. Ani nevíte, jak obrovská výzva to pro mě byla. Normálně jsem schopný většinou jasně mluvit o svých emocích a prožívání. Ale v situaci, kdy na mě jedenáct ŽEN pozorně kouká, mlčí a naslouchá tomu, co budu říkat, jsem úplně znejistěl a uzavřel se. A tak jsem vypotil pár vět. To důležité pro mě bylo to, že i když jsem působil nejistě a měl jsem z vás vlastně strach, tak u vás bylo přijetí, pochopení, respekt, otevřenost a tichá pozornost. V přítomnosti tolika žen jsem cítil prostor. A tam začalo moje léčení. Mám v sobě totiž zakódováno, že toto od žen nedostávám, i když po tom tak toužím a potřebuji to k sebevyjádření.

A nakonec mě dostala Tamara svojí otázkou, kterou jsem zaslechl pouze částečně. Myslím, že se týkala toho, jak mi chutná jóni, vagína. Čímž mě dostala do takových rozpaků, že jsem nebyl vůbec schopen odpovědět. A Tamara to nechala být a nikdo si ze mě nedělal srandu. Naopak jsem slyšel slova pochopení. Další moje léčení.

Nikdy bych nevěřil, že obyčejné hlídání dětí vyústí v toto všechno, co jsem popsal. Jsem rád, že jsem tam byl. Jsem rád, že jsem poznal ženy jinak, nově.

Děkuji vám, že jsem mohl být svědkem toho, jak jste povstaly do svého ženství navzdory vašemu utrpení.

Milé ŽENY, děkuji za léčení, které jste u mě spustily. Za přijetí, pochopení, respekt a ticho.

Moje milovaná Míšo, děkuji, že jsi a že jdeme stejnou cestou.

Tomáš Tesař, listopad 2015

Dosud žádné komentáře.

Zanechte komentář